Legenda o konci bez konce
Legenda o konci bez konce…
Kuristé, princezna s modrou krví..
Kuristé patřila mezi první Strážce v projektu Země. Do tohoto projektu, s nejasnou cestou, byla poslána pro svou modrou krev. Modrá krev byl pojem pro duchovní bytost, jenž v sobě nese vyšší řád a moudrost. S maticí života s otiskem pravdy, svobody, lásky a boží spravedlnosti.
Strážci modré krve jsou jediní, kteří mohou uspět na této neznámé cestě, bylo jí řečeno.
Kuristé, s duší mladou a bolestí nepolíbenou, s nadějí a slepou vírou, se vydala narovnávat svět v boji… Jako kdyby tento svět byl stvořen právě pro výcvik odolnosti a pevnosti Strážců všech kvalit. Kuristé cítila lásku k Zemi. Cítila se jako doma v obklopení svého kmene strážců, kteří nesou v sobě stejný záměr a směr cesty.
Časy to byly hutné, bolavé a hluboké. Všechny bytosti bojující za světlo, pravdu a boží hodnoty stály bok po boku, odolávajíc stínové straně. Po tisíci letech neustálého boje přišla zrada z blízka, kdy andělé padli. Kdy přátelé, kterým věřila a milovala je, se postavili proti ní. S těžkým srdcem, rozervaným na kusy, se slzami v očích a ohnivým mečem popravovala každého, kdo se postavil proti ní. V tu chvíli se válka pro ni stala osobní. Jako by s každým jedním padlým přítelem bodala ránu do svého srdce. Až nezbyl ani jeden anděl.
Strážci vyhráli další bitvu. Toto vítězství bylo hořké a bolestivé. Zlomilo mnoho z nich.
Být Strážcem je poslání – je to boj ne za to, čemu věříme, ale za to, co cítíme. Zachování spravedlnosti udržuje řád. Vše je o frekvenci lásky. Jen žitá láska tuto planetu drží v ochraně. Řekl jeden ze starších Strážců, který nikdy nemluví. Jako by jí odpovídal na její vnitřní pochybné otázky. Ujistil ji v tom co cítila, aby i přes bolest v srdci mohla držet směr.
Války trvaly miliony let, problém se prohluboval a stínové světy se začaly prolínat. Přišel konec před koncem.
Byli svoláni všichni Strážci. V zachování spravedlnosti jim bylo řečeno, že je před nimi závěrečná část – boj ne o planetu, ale o duše. Planeta bude zcela odpojena od zdroje a nebude žádné duchovní podpory z venčí, jen vaše srdce a duchovní moudrost co si v sobě nesete, bylo jim sděleno.
Úkol zněl jasně: z této planety se mohou dostat jen bytosti patřičné úrovně žité lásky a přirozenosti. Ůkolem je nejen se dostat do těchto kvalit, pokud spadnete, ale dostat na tuto úroveň i co nejvíce duší.
Kuristé byla unavená a velmi váhala, zda to zvládne. Avšak její láska k lidem jí nedovolila to vzdát. Měla jen dvě přání – A jedním z nich byl duchovní upgrade. Přála si pozvednout svou duši o odlehčení, naivitu a lehkost. A přání druhé bylo zapomenout vše, co doposud prožila.
Věděla, že vzpomínky jí mohou bránit na její cestě k naplnění úkolu, a že jen její srdce ji nezradí a pevně povede.
Díky tomuto rozhodnutí se z princezny stala královna modré krve.
O pár tisíc let později byla opět poslána na Zemi…
Na své cestě potkala muže, který když ji uviděl, říká: "Vše je o frekvenci lásky." Její srdce tak vědělo, že je doma – u svého Strážcovského kmene.
Ač její tělo v sobě neslo prožitou moudrost, její mysl byla svobodná, plná naděje a často i slepé víry v dobro a lidi. Hluboko pod odlehčením a lehkostí, kterými pomáhala svému kmeni v temnotě. Kmeni, který nesl vědomou pravdu – byla schovaná královna modré krve. Královna, které se paměť vrátí až ve chvíli, kdy splní svůj první úkol: dostat se do frekvence lásky a žité přirozenosti. Protože teprve tam začíná skutečný návrat. A proč tehdy? Protože pokud to dokáže ona, bude vědět, že tím provede každého, kdo se ze srdce rozhodne bojovat o svou duši…
https://www.youtube.com/watch?v=Y8zRzY4JCGU
https://open.spotify.com/episode/0vp69MY1gcb6ohQ8CsLglv?si=RmqT_mryQQucI0TmnOJbtQ